RENDY BRENDSON
PYNDY & BRYNDY & BRENDY

Jeden se setká s nezdarem, druhý uspěje. Ty si tím však nelámej hlavu. Plodná je pouze ona veliká spolupráce jednoho skrze druhého. Pohyb, jenž selhal, poslouží pohybu, který se podaří. A ten  pak ukáže společný cíl i člověku, jehož pohyb selhal.
 
 [Antoine de Saint-Exupéry]

Udělejte si malý testík z vašich literárních znalostí.

30.05.2005

- FAKTA
Test     

27.05.2005

LOVE KILLS - POVÍDKY

Najednou jsem ji zahlédl. Pozoruhodnou a dokonalou. Stalo se to na pátém nástupišti. Opírala se zády o zelený litinový sloup,  jenž tu stál po desítky let a podepíral prosklenou střechu nádraží, kterou se začalo prodírat ranní srpnové slunce. Dnes se mu dostalo té cti, stát se na chvíli oporou i pro krásnou, mladou slečnu. Pokolikáté asi? Tak na tomto místě ji poprvé zaregistrovalo mé periferní vidění a v následující vteřině tuto informaci odeslalo do mozku. Ten mi pak vydal příkaz, abych se podíval lépe.

   Otočil jsem v ten směr hlavu, ve snaze prohlédnout si ji důkladněji. V tu chvíli mi však výhled zakryla skupinka povykujících výrostků, kteří jak se zdálo dle oblečení a batohů na zádech, směřovali někam do přírody. Poodešel jsem tedy o kousek dál, až ke kiosku s občerstvením, abych si ji mohl v klidu a nerušeně prohlédnout. Z tohoto místa jsem získal lepší výhled a zcela bezpečně jsem ji mohl hodnotit, aniž by mne zpozorovala.

   To co jsem uviděl mne ohromilo. Díval jsem se do téměř dokonalá tváře asi dvacetileté dívky. V očích se jí zračil oheň ženy, ale současně byly ještě přítomny přirozené dívčí rysy. Tvář patřila k těm, které člověk vydrží pozorovat celé hodiny. Taková krása se pak v jistém smyslu stává duševní potravou. Zíral jsem na její souměrný obličej opálený sluncem a všimnul si, že její nosík je půvabný i přes jistý náznak sympatické drzosti. Její rty byly tak rudé, že působila až nevinným dojmem, jako by její líce neustále zaléval růměnec studu. Objevil jsem v něm také nepatrný náznak nezbednosti, anebo možná i něco víc – výraz panovačnosti, ale jinak měla její tvář, potažena kůží hladkou, jak smetanový krém, nesmírně vlídný charakter. Nejkrásnější na dívce byly její vlasy. Tedy přesněji, její neuvěřitelně dlouhý cop. Měl barvu dozrávajících jahod, a byl pevně spleten od kořínků, až po pestrobarevnou mašli, která jej zakončovala. Připomínal mi lodní provaz upletený z jemných drátků zlata a mědi. Dívka držela hlavu hrdě vztyčenou a její ozdoba ji sahala takřka až ke kolenům.

   Po chvíli se odpoutala od sloupu o který byla opřena zády a chodidlem pravé nohy. Štíhlé stehno nadzvedávalo cíp sukně, jejich lehounkých letních šatů. Přešla blíže ke kolejišti a vyhlížela v dálce blížící se vlak. V této chvíli jsem si uvědomil, že z jejich pohybů vyzařuje jemné i drsné vystupování současně, které navíc obsahuje přirozenou autoritu.

   A to byl ten okamžik, kdy jsem se do ní bláznivě zamiloval. Poskočilo mi srdce. Až do této chvíle jsem si nedokázal představit co to úsloví vlastně znamená. Nikdy jsem nezažil pocit, že se vám nejdříve srdce zastaví a pak se bláznivě rozkmitá. Nikdy se mi také nepodlomila kolena a nikdy se pode mnou tak silně nezhoupnul celý svět. V oblasti žaludku se mi objevil podobný pocit, jako když jedete rychle autem a náhle se přehoupnete přes horizont. A podobný stav prožijete také v rychlovýtahu při zastávce v patře. Když o tom tak uvažuji, myslím, že jsem tehdy zaslechl i to charakteristické cinknutí a pak se mi otevřely dveře od výtahu do úplně nové a neznámé dimenze. Cítil jsem, že se něco musí stát.

   Uvědomil jsem si, že ji musím okamžitě oslovit, navázat s ní kontakt. Musím jednat ihned. Nesmí se mi ztratit. Až mnohem později jsem pochopil, že to bylo zbrklé rozhodnutí a že jsem měl být trpělivější. Měl jsem chvíli počkat. Přiblížil jsem se k dívce, stoupl si za její záda a oslovil ji rádoby vtipně:

   „Dobrý den, jahodová slečno.“

   Asi mne neviděla a ani neslyšela přicházet. Zřejmě to způsobil hluk právě projíždějícího rychlíku. A jistě proto se tak strašně lekla, když jsem na ni z blízkosti a zcela neočekávaně promluvil. Proto sebou trhla a proto tak prudce otočila svou nádhernou hlavou.

   Dodnes to mám před očima, stále se mi to vrací a jede to dokola v nekonečné smyčce. Jako ve zpomaleném filmu vidím, jak ten její pevný cop, spletený se zlata a mědi opisuje kruh a směřuje do kolejiště. Každou noc se mi ve snech vrací ten moment zachycení jejich vlasů projíždějícím rychlíkem. A každou chvíli se ohlédnu,  protože zřetelně znovu slyším prasknutí její krční páteře, ačkoliv jsem ho v tom strašlivém hluku vlastně nikdy slyšet nemohl.         

  

18.05.2005

STAROPRD - POVÍDKY Když ji miluješ, není co řešit.

Celý příspěvek     

17.05.2005

BABIČKA A MISTŘI - POVÍDKY ... kdo neskáče není Čech, ukaž mi svůj malíček.

Celý příspěvek     

16.05.2005

JAMBOROVÁ - POVÍDKY Odposlechnuto v hospodě, kde se neskrytě vyznával malý podnikatel ze svého omylu.

Celý příspěvek     

7.05.2005

PADESÁTNÍK - POVÍDKY Povídka byla napsána jako komentář k dílu, které publikoval autor viki1 na serveru minimax a s jeho laskavým svolením jsem si vypůjčil základní námět.

Celý příspěvek     

6.05.2005

MEDVĚD - POVÍDKY Tak nevím, jestli v sobě nemám nějakého pána co mi z těch mých paměťových zásuvek začíná brát věci. Jak se jenom ten chlap jmenuje? Určitě to, ale začíná na A.

Celý příspěvek     

29.04.2005

POST COITUM - LEHKÝ NACH ... i stane se. (Nebo stalo se?)

Celý příspěvek     

28.04.2005

DÉJA VU - POVÍDKY déja vu, déja vécu [deža vi, deža veki, fr. již viděné, již prožité], komplexní vjemová iluze ve formě neopakovatelného zážitku, v němž se aktuální situace náhle jeví subjektu jako důvěrně známá, stará a v celém svém kontextu již prožitá. Pocitová živost a bezprostřednost je umocněna krátkou dobou trvání (od zlomku sekundy po několik sekund), po níž následuje prožitková amnézie. Přestože jde o termín užívaný v psychiatrii a psychopatologii, nejsou fenomény d. v. a d. v. pokládány za patologické rysy. Dosud podané výklady mechanismů těchto jevů (genetické smyčky, biochemické skoky ve zpracování počitků, neadekvátní lokalizace vjemů) nejsou uspokojivé. Vedle zážitků d. v., d. v. jsou popsány i zážitky "již slyšeného" (déja entendu) a "již myšleného" (déja pensé).


________________________________________________________________

Celý příspěvek     

26.04.2005

RAKUŠÁK - POVÍDKY

Věnováno Šatovi.

Celý příspěvek     

10.04.2005

SINGULARITA - POVÍDKY singularita [lat.], anomální chování fyz. veličiny v určitém bodě; nehomogenita bodového charakteru. Např.: s. elektrostatického potenciálu bodového náboje, s. v průběhu některých fyz. veličin při fázových přechodech. Existence vždy odpovídá určité idealizaci skutečnosti, např. zavedení hmotného bodu místo reálného malého tělíska konečných rozměrů.

Celý příspěvek     

18.03.2005

DOPIS - VÝKŘIK Moji milí,

Celý příspěvek     

17.03.2005

BALETKA - POVÍDKY ... nostalgicky

Celý příspěvek     

16.03.2005

BOD ZLOMU - POVÍDKY ...rozhodnutí

Celý příspěvek     

ZÁTOKA - LEHKÝ NACH ...sentiment

Celý příspěvek     

7.03.2005

KAVÁRNA - ANIMACE
      

6.03.2005

ŘÍKAČKA - POEZIE

dala jsem mu oblázek
roky hladila ho řeka

poděkoval

ukázal mi obláček
prstem píchl do nebe
pohleď
pluje něha

támhle

tenhle
ten je pro tebe

já se smála
jako hloupá
a stále jen
dokolečka dokola
opakovala

co se dá
co se dá
to se z ruky nevydá

  

PĚT VTEŘIN - POVÍDKY ...tak mít

Celý příspěvek     

4.03.2005

RYPÁK - ÚVAHY ...často přes něj dostávám

Celý příspěvek     

1.03.2005

ZÁVOD - POVÍDKY ...o lyžnících

Celý příspěvek     

26.02.2005

PROHLÁŠENÍ - POVÍDKY ... pravda, nebo výmysl?

Celý příspěvek     

25.02.2005

VRAH - POVÍDKY ...nebo?

Celý příspěvek

  

PSEUDONYM ...dobrý obchod

Celý příspěvek     

22.02.2005

PROČ SE LIDÉ VYDÁVAJÍ NAPOSPAS SÍTI ...o psavcích

Celý příspěvek